Co nás odděluje od Boha? Kdo nám brání trávit s Bohem čas? Je to naše vláda nebo náš stát? Brání nám v tom naši rodiče, přátelé nebo učitelé ve škole? Myslím, že tyto osoby nemůžou za to, že nemáme kontakt s Bohem. Dobře, lidé to teda nejsou. A co věci? Počítač, mobil nebo televize? Co naše koníčky, návštěvy a aktivity mimo školu nebo práci? Zakazuje nám něco z toho nemluvit s Bohem? Určitě ne. Tak v čem je ten problém, že s Bohem netrávíme čas. Někdo by mi mohl namítnout, že se denně modlí k Bohu. Dobře, ale jak dlouho? Těch pět minut před spaním? A proč to děláme? Jen proto, aby se neřeklo? Říkáme si, že už jsme unavení po celém dni a slibujeme si, že zítra už si najdeme více času. Místo toho se z toho stane koloběh nesplněných slibů a chvilkových modliteb.

Zastav se na chvíli a zkus si v duchu uvědomit, kolik času denně trávíš s různými věcmi a lidmi. Jak často jsi na telefonu, počítači a jak často sedíš u televize nebo filmu? Kolik času věnuješ své rodině, svým přátelům a jiným aktivitám? Namítneš mi, že sejít se s kamarády nebo se podívat na film není nic špatného. Máš pravdu. Není na tom nic špatného a dělám to taky a ráda. Ale kým je pro tebe Bůh? Co pro Tebe Ježíš znamená ve Tvém životě?

Pokud máš někoho rád, věnuješ mu čas. Máš svou nejlepší kamarádku nebo kamaráda, své rodiče a sourozence, přítele nebo přítelkyni. Spoustu úžasných lidí kolem sebe, které vidíš každý den. Trávíš s těmi lidmi čas, zažíváš různá dobrodružství, vymýšlíš překvapení a kupuješ dárky. A stejně tak to je s volným časem. Každý člověk je jiný a každý má rád něco jiného. Někdo si rád čte, jiný si jde zaběhat ven. Chodíme na různé aktivity a věnujeme tomu svůj čas. Neděláme to z donucení, děláme to, protože danou činnost máme rádi. Baví nás to a jsme šťastní.

Představte si, že děláte nějaký sport. Například basketbal. Začnete chodit na tréninky a zápasy. Jak by to ale vypadalo, kdybyste si v hlavě řekli, že máte rádi basketbal a nic jiného s tím nedělali? Žádné tréninky, žádné zápasy. Mělo by to význam? Nemělo. Někdo by se vás zeptal, co máte rádi a vy odpovíte, že basketbal. Dál byste ale řekli, že netrénujete ani nezávodíte. Nic pro to neděláte. Jen víte, že ho máte rádi. Člověk, který by se vás ptal, by byl určitě zmatený a nechápal by vaši odpověď. A teď vám dám druhý příklad. Každý z nás má v životě osobu nebo osoby, na kterých vám záleží. Trávíte s takovým člověkem čas? Určitě ano. Jinak by to nebyl vztah, že ano. Nemůžete jen tak někomu říct: Ahoj, mám tě ráda. Ale to je vše. Nebudeme se vídat, nebudeme se poznávat a nebudeme spolu v kontaktu. Takhle vztahy nefungují.

Takže ať už trávíme čas s našimi přáteli nebo s míčem v ruce. Vždy musíme udržovat s daným člověkem nebo s naší oblíbenou aktivitou vztah. Když ale tvrdíme, že Boha milujeme a vyznáváme před lidmi, že je to náš zachránce, proč s ním takový vztah nemáme? Co nám brání, abychom s Ním trávili čas? Odpověď je jednoduchá= My sami. My jsme důvodem toho, proč s Bohem nejsme v kontaktu. Každý den děláme naše rozhodnutí. Náš čas si plánujeme sami. Spousta z nás chodí do práce a do školy, ale co děláme pak, je na nás. Naše volba je, pokud potom jdeme ven s přáteli, nebo si sedneme doma k televizi. Každý člověk si volí své aktivity sám.

Je pravda, že život má spoustu povinností. Ať už je to práce, škola, starost o domácnost nebo o naši rodinu. Nemáme 100% volného času, ve kterém si můžeme dělat úplně cokoli. Ale přece jenom ten volný čas máme. Někdo víc někdo míň. Nic to ale nemění na tom, že je naše vlastní volba, jak s ním naložíme. Za den děláme spoustu rozhodnutí. Od ranních otázek, co si dáme k snídani, přes volbu oblečení do školy, až po televizní stanici, kterou budeme daný večer poslouchat.

Máme v našem programu i chvíle s Bohem? Jak časté a dlouhé tyto chvíle jsou? Nemusíte se zavřít do pokoje, přestat dělat jakékoli aktivity a věnovat se 100% Bohu. I když tyto chvíle jsou nejkrásnější a je nádherné vypnout od okolního světa a věnovat se pouze modlitbám nebo chválám s Bohem. Ale.. Uvědomujete si, že můžete s Bohem žít pořád? Celý život. Každou sekundu můžete prožívat s Ním. Nemusíte s ním mluvit jen večer před spaním nebo ráno před snídaní. Bůh nám naslouchá kdekoli a kdykoli. Ať už děláte cokoli, je vedle vás a čeká na to, až s ním navážete kontakt. Je to náš nejlepší přítel, který nám vždy kryje záda. Přítel, který tu je ať už jsme kdekoli na světě, ať už děláme cokoli.

Není to nádherné? Pokud sedíš v práci nebo ve škole, On sedí vedle Tebe. Můžeš s Ním mluvit, můžeš se Ho ptát na cokoli a On tě bude poslouchat. Pokud zrovna snídáš, obědváš nebo večeříš, On sedí naproti tvého stolu a usmívá se, neboť je šťastný, že Tě vidí, jak jíš a jsi spokojený. Mluv s ním tedy i u jídla. Poděkuj mu, že se o tebe stará. Řekni mu cokoli. Své pocity, touhy, přání a náladu, kterou právě prožíváš. Bůh Tě miluje a stejně jako tví rodiče, nebo tvůj nejlepší přítel, chce vědět jak ti je, tak i On touží po tom, abys s Ním mluvil.

A nezapomínej na jednu důležitou věc. Bůh tady není jen, když jsi veselý, šťastný a plný sil. A naopak.. Bůh tady není jen ve chvílích, kdy potřebuješ pomoct. Je tady neustále. Každý den, každou hodinu a každou sekundu ve Tvém životě. Pokud nemáš den a jsi naštvaný, řekni Bohu co tě trápí, řekni Mu kdo tě naštval a proč si smutný. Popros Ho o sílu a vyřešení dané situace. A až budeš zažívat chvíle štěstí a lásky, děkuj Bohu, že ti tyhle chvíle dal.

A pokud si říkáš, že Boha tyhle věci nezajímají, tak se pěkně pleteš. Bůh dal za Tebe svého jediného syna na kříž. Dělal by to, kdyby tě nemiloval? A pokud tě tedy miluje, myslíš, že ho nezajímáš? Zajímáš ho. Touží po tom, aby Tě slyšel. A věřím, že tvé srdce touží po Něm. Najdi si během dne chvíle, kdy budeš jenom s Bohem. Sedni si do svého oblíbeného křesla, uvolni se, zavři klidně oči a mluv. Dej ze sebe všechny trápení, starosti ale také děkování a radosti, které prožíváš. Uvidíš, že ti bude hned lépe.

Bůh na Tebe čeká. Pokaždé když něco prožíváš, On čeká vedle Tebe na to, až s Ním o tom budeš mluvit. Nenech Boha čekat na Tebe. Žij s Ním a mluv s ním. Sdílej s ním svoje zážitky, touhy a těžkosti jako se svým nejlepším přítelem. Protože Bůh je tvůj nejlepší přítel. Je tu v časech dobrých i zlých. Žádný člověk na světě ti nemůže dát všechen svůj čas. Nikdo tu nemůže pro tebe být každou sekundu tvého života. Ale Bůh ano. 

Až ukončíš rozhovor s kamarádem, s mamkou nebo taťkou, přichází rozloučení a odcházíš že? Ale s Bohem to je mnohem lepší. Protože po modlitbě a rozhovorech se s ním neloučíš, žiješ s Ním neustále. Nezapomínej na to.

On je tady. Sedí přímo vedle Tebe. Tak na nic nečekej a začni s Bohem žít naplno. Uvidíš, že to je to nejlepší rozhodnutí, které kdy v životě uděláš. A hlavně si pamatuj:

 

Ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.